6. 10. 2009 – den 4. - U oceánu
… sem a tam z jednoho konce na druhej. Sakra, kolik kilometrů ten chlap ještě chce ujít? Už neprší, monzun asi opravdu končí, od Indického oceánu fouká vítr, hluk ulice je tady menší, a dole u příboje se dobře rozjímá. Kolem korzují mladí i staří. Mladé Indky jsou krásné, některé mají sárí a kráčí s takovou ženskostí a elegancí, jaké nejsou Evropanky vůbec schopny. Jiné mají tričko a džíny, tváří se i vypadají moderněji, usmívají se na nás, některé se nechají i fotit. Moře a vítr dělá dobře všem. Ani moc nevadí, že se občas mihne dvojice, kde on si vykračuje ve volné rozhalené košili jako mistr světa, a ona je zahalená od hlavy po paty v hnusném černém hábitu, z něhož jí koukají jen oči. Copak nezávidí těm krásným hindkám tu volnost a svobodu? říkám si v duchu. Co je to za náboženství, který přikazuje ženě schovávat to nejhezčí co má? Hezký ženský dělají svět hezčí a příjemnější. A každá ženská je hezká, když chce. A tedleten islám jim přikazuje zahalit tělo obrovským povlakem a schovat tvář pod roušku. Je to divný, je to nespravedlivý, je to zrůdný. Naštěstí jich tam není moc.
O kus dál na široké zídce mezi chodníkem a mořem sedí studenti, na klíně sešity a knihy, hlavy u sebe. Fotím je a říkám jim, že ten snímek pojmenuji „Future of India“. Usmívají se a děkují mi. Jsou krásní.
Při jedné z otoček na vzdálenějším konci objevuji ve vedlejší ulici čínskou restauraci, kde mají pivo „Budwiser“. Je to lehká, řídká, světlá, indická napodobenina kdovíčeho, ale je to pivo a padá do nás jako do studny. Čínské jídlo je … no, jako čína kdekoli jinde v restauraci, dobrá, ale běžná.
Odskočím si o blok vedle pro cigarety do stánku, a než si zapálím, osloví mě mledej borec, odkud prý jsem. Říkám střed Evropy, malá země, asi to neznáš, Česká republika. Nezná, ale zeptá se, jestli tam hulíme trávu. Hulíme, povídám. A jestli tam známe indickou trávu. Známe, povídám, ale taky si pěstujeme svou. Nakonec jsme se dobře zakecali o problematice pěstování konopí v chladném podnebí. Nabízený vzorek s díky odmítám, nevím, co mě tady ještě čeká, a takhle za bílého dne na rušné ulici mi to přijde fakt chucpe.
Cesta zpátky je fajn, zase vítr a moře a vrány a psi na pobřeží, ale taky pětičlenná rodina žijící pod velkou potrhanou plachtou nataženou mezi železobetonovými rohatkami zpevňujícími břeh. Kouř z „kuchyně“ smrdí chemicky, asi si pečou placky na ohni PET-flašek. Špinavost dětí je absolutní, tupost a prázdnota pohledů je děsivá. Otáčím se zády a dívám se na frontu budov za ulicí, jsou tam palmy a antény na balkónech a okolo sviští Toyoty, Suzuki, Hyundaye a taky Oktávka.Jů, to je dneska čtvrtá! Obrátím se zády k tomu 21. století a přede mnou je zase ta hrůza špinavých dětí a smrdutého dýmu. Jak dlouho tam už takhle bydlí? Jak se tam ocitli? Odkud přišli? V jakých podmínkách žili předtím, než se usadili tady? Bylo to snad ještě horší? Odpovědi nejsou. Není koho se zeptat. Lidé chodí okolo, nikdo si obyvatel přístřešku nevšímá, jako by neexistovali.
Indie je země strašných kontrastů.
Večer máme zase jednání, ale tam jedeme taxíkem. Je to stejný horor … ale kdepak, není, zvykáme si, učíme se, a jízdu si vysloveně užíváme. Komentujeme a chválíme zdařilé myšky našeho řidiče, a on jede tím maglajzem jak o formuli 1, což zde znamená rychlost asi 30 až 40 km v hodině. Vzhledem k hustotě vozidel a chodců ve vozovce je to rychlost opravdu nebezpečně vysoká.
Dnešní jednání bylo těžké. Nápor na Liborovy nervy a na moje tlumočnické dovednosti. Léčíme se z toho v podivném bufetu v odlehlé ulici se zaparkovanými autobusy. Personál na nás němě zírá. Dva nejmladší číšníci (tak 10 a 12 let, ale věk se tady špatně odhaduje) stojí metr od našeho stolu a nemohou z nás spustit oči. Asi jsme první běloši v historii tohodle pajzlu. Nebo je to tím, že jíme hůlkama?
Jídlo bylo skvělé, k pití voda. Stále ještě nemáme hnačku.
Zdeněk Bobek
Světový jazyk
Před pár lety jsem podlehl naléhání naší sousedky, a šel jsem učit angličtinu na učňovskou školu. Nebylo to nijak výdělečné, to ostatně učitelování nikdy nebylo - a bohužel ani nikdy nebude, ale bylo to velmi poučné. Velmi jsem se těšil, že náctiletá mládež vnese do mého života plného nudných technických překladů a cílevědomých manažerů z večerních kursů pro dospělé trochu svěžího vzduchu. S optimistickým úsměvem jsem vpadl do třídy, počmáral jsem tabuli časováním slovesa "to be" a procvičoval jsem jednoduché věty. Občas jsem utrousil bonmot o důležitosti angličtiny pro číšníky a servírky, občas jsem cvičení oživil nějakou legrační větou. Dětem se to líbilo. Jaké bylo mé překvapení, když mi po několika týdnech sdělili, že moje hodiny jsou príma, ale němčina je stejně důležitější než angličtina.
Zdeněk Bobek
Zvýšení DPH na knihy je barbarské
Zdražení knih, která vyvolá vyšší sazba DPH, bude mít neblahé důsledky nejen pro knižní trh, ale i pro vzdělávání. Vládní úřednící, si nejsou schopni uvědomit, jaké to může mít důsledky. Nejspíš sami, krom oběžníků a vzkazů na stole, mnoho nečtou.
Zdeněk Bobek
Bombajské motorky
Bombaj a motorky, to prostě jedno bez druhého nemůže být. V městě s příliš úzkými ulicemi, stavěnými ve zcela jiné epoše, které se ucpávají stokrát za den, aby se zase jako zázrakem uvolnily a opět na chvíli proudili svou dvaceti až třicetikilometrovou rychlostí je motorka nejpraktičtějším dopravním prostředkem. Jsou jich tady miliony. Všech značek a typů. Hondy, Yamahy, Yezdi, čínské motorky, indické motorky, skútry, naháče, choppery, novější i starší, cokoli si vzpomenete, dřív nebo později to uvidíte. Viděl jsem mnoho Enfieldů, vypadaly jak z muzea, ale před rekonstrukcí, a ten zvuk, všichni milovníci chopperů musí při tom zvuku slintat.
Zdeněk Bobek
11. 10. 2009 den 9. - Neděle
Musel jsem svoje psaní o Bombaji přerušit, protože v mém životě se odehrálo několik dramatických a smutných událostí, které mou mysl odvedli jinam. Ale teď se vracím, abych pokračoval ve vyprávění, které jsem nazval Bombajský deník, a které přestane být deníkem, protože s odstupem času cítím, že nemá smysl popisovat den za dnem, jak jsem je naťukal do laptopu v hotelu, ale spíše za zaměřím na několik oddělených témat. Takže jedeme dál:
Zdeněk Bobek
Ta naše armáda česká
Tak jsme se zase předvedli, hezky česky. Generál Šedivý napsal svůj názor, opřel se o svou celoživotní zkušenost a o své vzdělání, a napsal upřímně, co si myslí. Napsal to právě včas, doslova za 5 minut 12, v době, kdy se bude zase rozhodovat o změnách, o penězích a o organizaci naší armády. Pro pana generála je armáda národní poklad. OK, já bych to až tak vzletně nenazval, držel bych se víc při zemi, ale já nejsem generál, který armádě zasvětil celý svůj život, takže ode mne by to znělo divně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1087x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
- Břetislav Olšer
- Karel Drábek
- Tomáš Bobek
- Vladimír Daníček
- Věra Tydlitátová
- Petr Paulczynski
- Achab
- Hergot x Hergot